Příčiny líbání mohou být různé – zvědavost, hra, sázka…Někdy tu žádná příčina není. Prostě se jen tak někde s někým líbáme – Možná z nudy? Nu, ale to si polibek pořádně neužijete.

Nejvíce si líbání vychutnáme, pokud je jeho příčinou vyjádření něžnosti, vášně, lásky…Zkrátka dáváme-li najevo city, které říkají, že je nám s tím druhým člověkem dobře.

„Líbejte se především z lásky“. Možná to zní jako stokrát ohrané klišé, ale věřte, že tomu tak skutečně je. Jen při polibku s milovanou osobou vám buší srdce jako o závod, příjemně vás mrazí v zádech a připadáte vám, že se s vámi houpe svět.

Líbáte-li se jen proto, abyste mohli říct: „S tímhle člověkem jsem se líbal(a).“, Tak si příjemný pocit z tohoto polibku vychutnáte jen tím, že o něm někomu vyprávíte. Uznejte, že to zrovna není to pravé ořechové.

Pusa, polibek a líbání – tři termíny, které mají k sobě blízko, ale přesto si pod každým z nich představíme trochu něco jiného.

Pusa nám zní obyčejně, nehledáme v ní žádnou vášeň či lásku. Pusu dáváme přátelům, často pusu dostaneme při seznámení, když nám někdo blahopřeje, když se s někým loučíme atd. Nejde tedy o nic asexuálního.

Polibek a líbání už očekáváme od lidí, kteří k nám mají hodně blízko. A jaký je mezi těmito dvěma termíny rozdíl? Je to velmi subjektivní. Někdo tvrdí, že jde o synonyma. Jiní si pod pojmem líbání představují delší proces než u polibku. Možná to tak je. Porovnejte následující dvě věty a uznejte sami:

• Včera večer jsem dostal/a polibek.
• Včera večer mě líbal/a.

V celém západním světě i ve většině jiných zemích si lidé lásku, něžnost i sexuální touhu prvotně vyznávají polibkem. Vidíme-li dva líbající jedince na veřejnosti, tak nějak počítáme, že k sobě patří.

Ovšem ne všude se líbá, např. Eskymáci si místo polibků třou nosy. Na světě existuje dokonce kmen, ve kterém si místo líbání okusují řasy a možná kdybychom pátrali dále, našli bychom další různé projevy lásky. My však zůstaneme u „klasického“ líbání, polibku a pusy a povíme si o těchto projevech přátelství, něhy, lásky i vášně víc.